Drobná, 165 cm vysoká blonďatá mladá modelka Katie Piper (*1983) původem z britského Southamptonu, žila poměrně úspěšným životem. Její život se točil kolem její krásy. Byla vyhledávanou fotomodelkou a moderátorkou, ale byla naivní, hloupá a věřila v proti-rasistické a humanistické lži.

Jako drtivá většina celebrit a “celebritek” dneška, i Katie měla svůj profil na sociální síti Facebook.com, kde byla pochopitelně zahrnována vzkazy, obdivnými i milostnými vyznáními od svých obdivovatelů a nebyla výjimka, když dostala 80 mailů od fanoušků za den.
Většinu z nich ignorovala. Když ji ale třiatřicetiletý Daniel Lynch napsal, že bude následovat její kariéru, připouští, že jí to zaujalo. „Na jeho profilovém obrázku měl oblek na bojová umění a já dělávala nějaké propagační akce bojových umění v Británii,“ vysvětluje. „Zdálo se, že máme hodně společného a abych byla upřímná, když jsem koukala na jeho obrázek, líbil se mi.“
Zdálo se, že potenciální love-story, či minimálně románku, nestojí nic v cestě. Celebrita byla ochotna přijmout svého “stalkera” – a to byla fatální chyba.

Romantické dostaveníčko
Poprvé se setkali na promo večeru v Reading, kde Katie pracovala. „Když jsme se poprvé potkali vypadal nervózní a stydlivý. Příjemně jsme si povídali a byl to urostlý hezký chlap.“ Katie mu dala svoje telefonní číslo, čímž jasně deklarovala, že má o “pokračování” kontaktu zájem.
Když šli na první rande, přivítal ji s kyticí a plyšovým medvídkem. Ze začátku se k ní choval slušně, byl velmi romantický, milý, zábavný a jeho špatné vlastnosti se měly ukázat až poté, co se mu oddá.
„Bylo nám spolu dobře. Na druhém rande mi řekl, že mě miluje. Neustále mi volal a psal. Jednou mi dokonce poslal tolik zpráv, že zablokoval můj účet na Facebooku. Zpočátku mi to lichotilo.“

Pravá tvář černého nápadníka

Nepřijatelná, závadová povaha nápadníka se ukázala tehdy, když spolu šli vybrat jeho nové tenisky, přičemž jakýsi drobný problém během nákupu ho rozčílil k totální nepříčetnosti, což se projevilo téměř napadením prodavače. “Byli jsme spolu dva týdny a jeho neustálé telefonáty a emaily mě začínaly dusit,” líčí Katie. “Rozhodla jsem se, že se s ním rozejdu, ale nic jsem mu o tom neřekla. Kdyby znala celou jeho historii, nikdy by s ním nic neměla. V minulosti byl už ve vězení. Staršímu muži do obličeje vylil vařící vodu.

Ještě ten den po scéně v obchodě jí navrhl, aby společně přespali v hotelu v Bayswater (část města Westminster u Londýna). "Druhý den jsem měla schůzku ve městě, tak jsem souhlasila. Šli jsme na večeři, vypili láhev vína a on vypadal, že je opět v dobré náladě.."
hořce líčí bývalá modelka, protože pokračování večera by si nepředstavila ani v nejdivočejších snech.
Jakmile za nimi totiž zapadly dveře hotelového pokoje a ocitli se sami, vjel do Lynche totální amok. Znásilnil ji, zmlátil ji, rozbil jí hlavu, vyhrožoval jí, že jí pořeže její sličnou tvář žiletkou, a že ji oběsí na opasku. Později uvedl, že tato zuřivost byla následkem užívání anabolických steroidů. Tomu by odpovídalo i jeho nesmírně rychlé střidání nálad.
Jako rukojmí ji držel osm hodin, přičemž hotelový pokoj byl plný její krve, kterou na její naléhání (!) ráno společně uklidili, aby uklízečky nezavolaly policii. „Jeden okamžik mi říkal, že mě miluje, a v druhý na mě řval a nadával mi. Hned jsem věděla, že je to nemocný člověk. Myslím, že mě nechtěl nechat z pokoje odejít živou. 

V pět odpoledne ji k její úlevě konečně vysadil z auta u jejího bytu v londýnské čtvrti Barnet.

“Přestane ho to bavit.”
Tenkrát udělala Katie osudovou chybu. Neřekla nic policii ani doktorům, kteří jí rány ošetřovali. Doufala, že když ho nerozčílí, bude všechno v pořádku. “Nenáviděla jsem sama sebe i to, co se mi přihodilo,” vysvětluje pohnutky svého chybného rozhodnutí. “Ale bála jsem se, že by ublížil mně, nebo těm, co mám ráda. Myslela jsem si, že pokud ho nebudu provokovat, přestane ho to bavit.” To však byla kardinální mýlka – “Danny”, jak mu přezdívala, své telefonáty ještě stupňoval a neustále se omlouval za své chování.
V pondělí 31. března 2008 ji poprosil, aby si přečetla e-mail, co jí prý napsal. Nakonec souhlasila, jenže jí nefungoval internet. Nezbývalo než zajít do internetové kavárny poblíž. Nechtělo se jí, bála se opustit bezpečí bytu, ovšem s nadějí, že pokud e-mail přečte, bude se moci zbavit této noční můry, vyrazila ven. Celou tu dobu měla Lynche na telefonu, vyptával se jí, co má na sobě – byla prý tak vyčerpaná, že mu to řekla. Nenapadlo ji, k čemu tyto informace potřebuje…

Zdánlivě náhodné setkání
Celou událost zaznamenaly pouliční kamery CCTV. Cestou Katie potkala někoho, kdo měl hlavu skrytou v kapuci a v ruce nesl kelímek. Dobrosrdečná Katie v domnění, že jde o žebráka, automaticky sáhla do kabelky, aby vytáhla drobné, přičemž muž k ní přistoupil blíže, jako kdyby na ni chtěl promluvit. Černý přistěhovalec S.Sylvester (kamarád D. Lynche) jí beze slova vychrstl obsah kelímku do obličeje: roztok kyseliny sírové o koncentraci přes 90 procent.
Cítila, jak jí doslova taje pokožka obličeje i oblečení. "Vylil mi do obličeje kyselinu a můj život se navždy změnil"...

Dezorientovaná, osleplá Katie se vpotácela do vozovky na Golders Green High Road a volala o pomoc.

Aby toho nebylo málo, musela Katie čekat v bolestné agonii více než hodinu, než bylo záchranářům jasné všechno okolo jejího zranění a mohli jí pomoct.

“Ta bolest byla nepopsatelná,” vybavuje si Katie ten osudový okamžik. “Přesto mi blesklo hlavou, že já se mu snažím pomoct a on mi chrstne horkou kávu do obličeje.”

Lékaři ji hermeticky uzavřeli do ochranného igelitového vaku, který připomínal pytel na mrtvá těla. “Myslela jsem si, že jsem mrtvá. Slyšela jsem jen hlasy. Muselo to být nebe.”

Celá její levá část tváře zmizela, až se obnažila kost – na levé oko navždy přestala vidět. Došlo k totálnímu zohavení tváře, poškozena byla dále kůže na krku a hrudníku, stejně jako trávicí trakt, znamenající budoucí nemožnost požití normálního jídla, kdy musí být krmena trubičkou do žaludku.

Když David a Diana Piper viděli svoji dceru v nemocnici, probleskla jim hlavou myšlenka, že by jí bylo lépe po smrti. Z poloviny byl její obličej spálený až úplně na kost.

Její zranění byla natolik závažná, že se doktoři rozhodli použít průkopnickou metodu. Během jediné operace, první svého druhu, jí odstranili celý obličej, použili kožní substitut Matriderm a kůži ze zad a hýždí, aby jí znova vytvořili obličej.

Po první operaci byla Katie uvedena na 12 dní do umělého spánku, čímž začala dlouhá série pokusu o alespoň nějakou nápravu jejího vzhledu, což znamenalo sérii třiceti operací v předchozích 18 měsících, přičemž další dva roky rekonvalescence ji ještě čekají.
V průběhu svého léčení nebyla Katie schopná mluvit...Mohla komunikovat pouze psaním. Psala věci jako "Kde to jsem? Jsem slepá? Jsem mrtvá?"
“Ztratila jsem všechno, budoucnost, kariéru, duši, tělo, vzhled, důstojnost. Zbyla jen prázdná skořápka. Část mého já se již nikdy nevrátí. Je to horší, než smrt.”

Po sedmi týdnech, když se poprvé koukla do zrcadla myslela, že je rozbité, nebo že jí nasadili směšný obličej jako vtip.
„Věděla jsem, že mi vzali obličej a hodili ho někam do kontejneru v nemocnici, ale předpokládala jsem, že budu pořád ta stará Katie s několika červenými skvrnami.“

Poté co se Katie Piperová rozhodla vzdát práva na anonymitu, vyvolal její případ vlnu zájmu. „Rozhodla jsem se vyprávět svůj příběh, aby se lidé dozvěděli, co mi ti muži provedli. Aby se lidé, kterým se oškliví každý, kdo vypadá odlišně, dozvěděli, že se nemusejí bát jeho jizev, že pod nimi je stále stejný člověk.“

Psychologické následky byly ještě vážnější: přebývá zásadně s okny a dveřmi uzavřenými a zamčenými, děsí ji neznámí volající a všechny horké nápoje, co jí připomínají traumatický zážitek. Celé měsíce po události nebyla schopna se vysprchovat, protože pocit tekutiny, co se jí rozlévá po těle, taktéž zpět vracel vzpomínky na osudové pondělí. V noci musí nosit kuklu a speciální oděv, co má napomoci protažení spálené kůže, přes den průhlednou plastovou masku.

Přesto se nikdy nevzdala, naopak ji to všechno posílilo. Se svým příběhem se dokonce otevřela významným britským médiím a vystoupila v několika televizních pořadech.
„Nikdy už nebudu ta stará Katie. Ta je jako můj nejlepší kamarád, kterého jsem kdysi mívala. Je pryč a teď je tu někdo jiný. Nebudu oběť. Jsem žena, která se přes to dostane. Jsem plná života a těším se na svoji budoucnost,“ říká.
Snaží se žít opět normálně a věří, že bude žít normální život, bude mít manžela a rodinu.
"Měla jsem obrovské štěstí na chirurgy a spolu s rehabilitací dosáhli výsledku, který předčil moje očekávání. I když jsem poznamenaná na celý život, jsem šťastná s mým novým obličejem.“

Zatím pracuje jako asistentka učitelky na základní škole, kde pracuje i její matka. “Danny
byl nemocný. Možná mi vzal, co pro mě kdysi bylo důležité, ale jakkoliv lacině to zní, pomohlo mi to. A nemohl mi sebrat mou duši. Miluju svůj život a vím, že mám budoucnost. Je to překrásný pocit.”

V květnu 2009 byli pachatelé odsouzeni na doživotí (Lynch si musí odsedět minimálně 16 let)

zdroj