Celou událost zaznamenaly pouliční kamery CCTV. Cestou Katie potkala někoho, kdo měl hlavu skrytou v kapuci a v ruce nesl kelímek. Dobrosrdečná Katie v domnění, že jde o žebráka, automaticky sáhla do kabelky, aby vytáhla drobné, přičemž muž k ní přistoupil blíže, jako kdyby na ni chtěl promluvit. Černý přistěhovalec S.Sylvester (kamarád D. Lynche) jí beze slova vychrstl obsah kelímku do obličeje: roztok kyseliny sírové o koncentraci přes 90 procent.
Cítila, jak jí doslova taje pokožka obličeje i oblečení. "Vylil mi do obličeje kyselinu a můj život se navždy změnil"...

Dezorientovaná, osleplá Katie se vpotácela do vozovky na Golders Green High Road a volala o pomoc.

Aby toho nebylo málo, musela Katie čekat v bolestné agonii více než hodinu, než bylo záchranářům jasné všechno okolo jejího zranění a mohli jí pomoct.

“Ta bolest byla nepopsatelná,” vybavuje si Katie ten osudový okamžik. “Přesto mi blesklo hlavou, že já se mu snažím pomoct a on mi chrstne horkou kávu do obličeje.”

Lékaři ji hermeticky uzavřeli do ochranného igelitového vaku, který připomínal pytel na mrtvá těla. “Myslela jsem si, že jsem mrtvá. Slyšela jsem jen hlasy. Muselo to být nebe.”

Celá její levá část tváře zmizela, až se obnažila kost – na levé oko navždy přestala vidět. Došlo k totálnímu zohavení tváře, poškozena byla dále kůže na krku a hrudníku, stejně jako trávicí trakt, znamenající budoucí nemožnost požití normálního jídla, kdy musí být krmena trubičkou do žaludku.

Když David a Diana Piper viděli svoji dceru v nemocnici, probleskla jim hlavou myšlenka, že by jí bylo lépe po smrti. Z poloviny byl její obličej spálený až úplně na kost.

Její zranění byla natolik závažná, že se doktoři rozhodli použít průkopnickou metodu. Během jediné operace, první svého druhu, jí odstranili celý obličej, použili kožní substitut Matriderm a kůži ze zad a hýždí, aby jí znova vytvořili obličej.

Po první operaci byla Katie uvedena na 12 dní do umělého spánku, čímž začala dlouhá série pokusu o alespoň nějakou nápravu jejího vzhledu, což znamenalo sérii třiceti operací v předchozích 18 měsících, přičemž další dva roky rekonvalescence ji ještě čekají.
V průběhu svého léčení nebyla Katie schopná mluvit...Mohla komunikovat pouze psaním. Psala věci jako "Kde to jsem? Jsem slepá? Jsem mrtvá?"
“Ztratila jsem všechno, budoucnost, kariéru, duši, tělo, vzhled, důstojnost. Zbyla jen prázdná skořápka. Část mého já se již nikdy nevrátí. Je to horší, než smrt.”

Po sedmi týdnech, když se poprvé koukla do zrcadla myslela, že je rozbité, nebo že jí nasadili směšný obličej jako vtip.
„Věděla jsem, že mi vzali obličej a hodili ho někam do kontejneru v nemocnici, ale předpokládala jsem, že budu pořád ta stará Katie s několika červenými skvrnami.“

Poté co se Katie Piperová rozhodla vzdát práva na anonymitu, vyvolal její případ vlnu zájmu. „Rozhodla jsem se vyprávět svůj příběh, aby se lidé dozvěděli, co mi ti muži provedli. Aby se lidé, kterým se oškliví každý, kdo vypadá odlišně, dozvěděli, že se nemusejí bát jeho jizev, že pod nimi je stále stejný člověk.“

Psychologické následky byly ještě vážnější: přebývá zásadně s okny a dveřmi uzavřenými a zamčenými, děsí ji neznámí volající a všechny horké nápoje, co jí připomínají traumatický zážitek. Celé měsíce po události nebyla schopna se vysprchovat, protože pocit tekutiny, co se jí rozlévá po těle, taktéž zpět vracel vzpomínky na osudové pondělí. V noci musí nosit kuklu a speciální oděv, co má napomoci protažení spálené kůže, přes den průhlednou plastovou masku.

Přesto se nikdy nevzdala, naopak ji to všechno posílilo. Se svým příběhem se dokonce otevřela významným britským médiím a vystoupila v několika televizních pořadech.
„Nikdy už nebudu ta stará Katie. Ta je jako můj nejlepší kamarád, kterého jsem kdysi mívala. Je pryč a teď je tu někdo jiný. Nebudu oběť. Jsem žena, která se přes to dostane. Jsem plná života a těším se na svoji budoucnost,“ říká.
Snaží se žít opět normálně a věří, že bude žít normální život, bude mít manžela a rodinu.
"Měla jsem obrovské štěstí na chirurgy a spolu s rehabilitací dosáhli výsledku, který předčil moje očekávání. I když jsem poznamenaná na celý život, jsem šťastná s mým novým obličejem.“

Zatím pracuje jako asistentka učitelky na základní škole, kde pracuje i její matka. “Danny
byl nemocný. Možná mi vzal, co pro mě kdysi bylo důležité, ale jakkoliv lacině to zní, pomohlo mi to. A nemohl mi sebrat mou duši. Miluju svůj život a vím, že mám budoucnost. Je to překrásný pocit.”

V květnu 2009 byli pachatelé odsouzeni na doživotí (Lynch si musí odsedět minimálně 16 let)

zdroj